V úvodu jsem si dovolil parafrázovat příspěvek, ktery se objevil v diskusi pod mým článkem „Tendry na výběr dopravců 1: Úřad zasahuje!“. Pisatel příspěvku trefně vystihuje jedno z rizik trvale neudržitelné nízké nabídkové ceny.
Od prosince roku 2009, kdy vstoupil v platnost zákon č.194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících, jsou povinni objednatelé veřejné dopravy dodavatele těchto služeb soutěžit formou tzv. nabídkových řízení (tendrů).
V linkové autobusové dopravě se soutěží zpravidla o smlouvu na 8, resp. 10 let, přičemž hlavním kritériem výhodnosti nabídky je obvykle nabídková cena v prvním roce plnění smlouvy.
Extrémně nízká nabídková cena nekryje celkové náklady, a dopravce jí buď vnitřně dotuje, nebo se jí bude později snažit pod různými záminkami zvýšit, např. při jakékoliv, byť i bezvýznamné změně jízdního řádu.
Pokud se mu zvýšení ceny nepovede, tak v extrémním případě přeruší, nebo ukončí plnění smlouvy z důvodu neudržitelné ekonomické nevýhodnosti, přestane dodržovat nabídnuté vybavení, kapacitu, typ či stáří vozidel, nebo bude zanedbávat údržbu na úkor bezpečnosti.
Vždy se však bude nejprve snažit snížit mzdy řidičům, protože to je jediný náklad, u kterého neplatí tzv. tržní cena. U ostatních výdajů, jako jsou náklady na pořízení vozidel, naftu či plyn, oleje, aditiva, pneumatiky a jiné nutné provozní výdaje, příliš velký prostor pro jednání obvykle nebývá.
Mzda řidiče a s ní spojené další náklady - sociální a zdravotní pojištění, ošacení, školení a povinné zdravotní prohlídky – totiž tvoří významnou, přibližně třetinovou složku ceny, za kterou dopravce jezdí.
Řidič autobusu má odpovědnost za cestující i svěřené vozidlo, dlouhodobě rostou nároky na jeho technické schopnosti a zákaznicky vstřícné chování. Je dlouhodobě vystaven stresu z rostoucího agresívního chování jiných účastníků silničního provozu a často i cestujících.
Mzda řidiče autobusu linkové dopravy je dlouhodobě pod úrovní průměrné mzdy v České republice. Avšak s ohledem na celkové množství hodin strávených v práci způsobené proškrtanými jízdními řády a tedy vyšším podílem pracovní pohotovosti je jeho mzda i pod úrovní mzdy uklízečky v krematoriu.
Je s podivem, že si žádný z objednatelů, ač je dnes politické vedení krajů takřka výhradně levicové, netroufne (nebo to neumí?) přezkoumat nabídnutou cenu (zákon ho k tomu dokonce vybízí!), aby se přesvědčil, zda je alespoň v oblasti mzdových nákladů reálná a udržitelná.
Pak buď nabídku bez dalšího zkoumání ze soutěže vyřadí (k tomu účelu pak hledá a obvykle najde nějaký ten formální nedostatek), nebo ji přijme s pocitem uspokojení, že se mu konečně podařilo dopravce pořádně zmáčknout.
U některých takových zakázek se nezodpovědnost a nekvalifikovanost objednatele projeví dříve, u některých později. Vždy na ní ale dopatí nejprve řidiči autobusů a hned po nich i cestující.
Ve veřejných zakázkách je každý uchazeč povinen předložit rozsáhlou dokumentaci potvrzující jeho bezúhonnost, odborné, finanční a technické kvalifikační předpoklady. Kdybych byl všemocným vladařem, zavedl bych tuto povinnost i u zadavatelů.